SANDY - 2.část.

26. 05. 2012 | † 26. 05. 2012 | kód autora: pIr

SANDY   - 2.část.

Odjezdy na Dovolené – především svého "pána a věrného kamaráda" Martina, (ale i dcery a zetě s nimiž žil a vycítil, že je i jejich mazel a milovaný  člen rodiny) -  začal velmi bystrý Sandy chápat sice s "nelibostí", ale u nás se velmi rychle,  cítil a právem, podobně jako doma !

"Krasavec", kterého každý obdivoval, měl ale jako jedno z choulostivějších plemen dost časté a atypické zdravotní potíže. Hezky vytvarované uši , byly pro svou "převislost" velmi choulostivé a když měl Sandy asi 3 roky, byl mu na Veterině zjištěn šelest na srdíčku. Kdo jej viděl, jak umí "upalovat", těžko uvěřil a my co s ním chodili do jeho velmi oblíbeného lesa, jsme mnohdy nechápali, co údajně nemocný pejsek – vydrží a překoná a když byl jednou se svými "nejbližšími" na dovolené, chodil s nimi jak na túry, tak plavat do blízkého a čistého rybníka. Pak únavu samozřejmě "vyspával", ale jak se hnuli – byl fit a ve střehu, co se bude dít ?!

Nejhezčím obdobím byly pro Sandyho  čtyři roky "páníčkova" studia na OA. Na školu je vidět z oken jejich bytu a ve dnech, kdy byly vyučovací dny delší – ve volnu mezi dalšími hodinami, nejenže si M. "odskočil" něco sníst, ale svého věrného přítele S. šel nechat "proběhnout". Totéž pak S. "vycítil" podle svých biologických hodin, kdy  škola skončí a další a delší vycházka do ne až tak dalekého lesa, jej "nemine".

I když byl u nás  byla "cítit" jeho spokojenost a většinou 2 týdenní dovolenou a "pánovu" nepřítomnost, bral s klidem a jistotou, že  je to jen na pár dní, než se mu jeho "nejmilejší", vrátí dom...

....

Horší to začalo být po té, co M. začal jezdit na přednášky na MU a když se musel učit ke zkouškám.  Uměl se někdy "urazit" a cítit jako – podraz, když si někdo dovolil, vyřídit něco nutného napřed a až poté se věnovat jemu. Čím byl starší, tím toto choulostivé téma bylo častější a ještě se zhoršilo, když M. z denního studia, přešel na dálkové při práci. Odjížděl mu pryč z domu a i když já se rád nabídl, že za ním budu chodit okolo poledne – přijal to s povděkem, ale na sklonech k trucu a změně jeho chování, to bylo citelně poznat !

Toto se ještě zhoršilo poté, co musel denně brát léky na nyní už "zvětšené" srdíčko a neúprosná nemoc a rovněž tak neúprosně narůstající věk. V létě a na podzim loňského roku, kdy by nikdo ani omylem nevěřil, že tak čilý a vitální pejsek, má už 11 roků. Kdy jsem přišel k polednímu "venčení", už čekal u dveří a pokud nebylo ošklivé počasí, "vychutnal" si mne. Velmi dobře "pochopil" má slova : " Sandy kam mě dnes zavedeš ? Ty jsi "velitel" a Ty si zvolíš trasu." Pohodil hlavou, pohledem se "přesvědčil", že to neříkám – jen tak a už si to mířil tam, kde rostla ostrá tráva /  trhal ji obdivuhodně a jen z těch trsů, kde byla podle něj – nejlepší/- což psi dělají a čistí si tak střeva a celý zažívací trakt.

Jak letos v únoru uhodily třeskuté mrazy, začaly jsme všichni mít oprávněné obavy, co to i s nachlazeným Sandym "udělá". Prodělal zápal plic a z tepla bytu , jít do třeskutého mrazu, byl velký problém a někdy až tak velký, že vykonal jenom tu nejnutnější potřebu a ztěžka dýchající, se velmi vehementně dožadoval návratu domů. Nejednou se ztěžka držel na nohou po šoku z velkého teplotního rozdílu a čím se jeho zdravotní stav zhoršoval, tím častěji "smutnil" a trucoval, že nemá u sebe svého "pána".

Jak se jako mladší, nikdy  návštěvě Veterináře nebránil, nyní u něj byla viditelná panika, že zase dostane "včeličku" a nyní pro něj – "přísný doktor", nařídí dietu a zase další tablety.

Když mrazy začaly polevovat, Sandy sice pokašlával, ale jak byl venku mimo byt, bylo po kašli a jeho opětovná vitalita, nás všechny, co jsme jej denně/ nebo já často/ - vídali a chodili s ním ven,  začali věřit, že rodinný mazel a  velmi věrný přítel – s příchodem Jara "ožívá"..........

Realita byla jiná a po dočasném ochlazení a opakujícím se odchodům toho, za nějž by neváhal – skočit do ohně, začal odmítat delší "venčení" a jeho výmluvné a krásné oči – jakoby volaly po jednom velkém přání :

" Už tu s vámi dlouho nebudu. Jinak to říct neumím, než očima, ale chtěl bych dodýchat, když se mnou bude ten, koho jsem měl nejvíc rád – můj "pán", ale i věrný kamarád."

To se mu splnilo 4. dubna asi ve 13. hodin, kdy vydechl svou věrnou duši u "pánových" nohou.

Nyní už  spí – věčným spánkem ve svém hrobečku a my na tak umazleného, milého a věrného přítele- nikdy nezapomeneme !

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.